Poslední ranní vstávání ve stanu, poslední vločková kaše... Balím a vyrážím jako obvykle, na konec stezky do Duranga mě čeká solidních 34 km.
Opouštím jezero obklopené horami a nízkým průsmykem se dostávám ven z údolí. Ještě pár pohledů na hory a stezka strmě padá do soutěsky a do lesa. Pěkného lesa, být to první den, tak jsem nadšený. Dnes jdu ale trochu na autopilota. Čeká mě skoro 2000 m klesání a bohužel i 500 m stoupání, takže jen dolů to nepůjde.
Smrkový, borový I osikový - střídám snad všechny lesy, co jsem za svoje putování potkal a nesmí chybět ani tradiční bouřka s kroupami, která se se mnou chce asi taky pořádně rozloučit.
Poslední kilometr míjím několik běžců, asi na mě je vidět, že se blížím do cíle, takže mě povzbuzují a dáváme "high five". A najednou jsem tam - kdo by čekal nějakou cílovou ceduli k focení tak nic. Není to závod, ale putování, dle hesla "hike your trail". Ale radost mám, né že ne :).
Posledních 100m jdu s paní, která je na procházce se psem, ta mě pak veze i do města. Celý den jsem jedl jen 2 tyčinky, takže jdu jako první na burgera. Servírka se mě ptá, zda jsem právě došel CT. Po kladné odpovědi dostávám pivo na účet podniku. Milé.
A tím končí moje putování. Zítra ještě den v Durangu, poté autobusem do Denveru a pak zpět do ČR. Krásný to bylo!