Ráno vyrážím už před 7, čeká mě přechod nejvyššího sedla (přes 4050 m n.m.).
Stoupání je ale celkem pozvolné, jakoby ten výstup byl skoro za odměnu. Za 3 hoďky jsem na Coney pointu (4064 m n.m.), na hoře, která je přístupná jen pár set metrů od stezky. Okolní hory jsou bohužel v kouřovém.oparu, přesto to je paráda vidět kolem sebe jenom hory.
Při sestupu do údolí si všímám rozpadlých srubů, hald s horninou a různě velkých jam. Jelikož mě kromě přírody zajímá i technika, vyrážím si prohlédnou pozůstatky hornického městečka Old Carson. Jak se dočítám v průvodci, tady se v 19. století těžilo - nejprve hlavně stříbro, později i zlato a další kovy. Ze srubů toho moc nezůstalo, ale u jedné jámy jsou celkem zachovalé části parního stroje. Je to zajímavá pocit - před 150 lety to tu někdo opustil a od té doby si to tu žije svým životem.
Stezka pokračuje do bočního údolí, kde je zas jen panenská příroda. Asi v půlce výstupu do průsmyku dávám odpočinek, když si všímám, že se něco hýbe u potoka pod stezkou. Černé tělo a majestátné rohy - to už určitě nebude jelen, ale konečně ten los! Po chvíli vidím další 2, mám fakt štěstí. Spokojeně se pasou u potoka a nenechávají se ničím rušit.
Pozoroval bych je klidně hodinu, ale v sedle se začínají tvořit mraky a jak mi říkal jeden hiker v protisměru, dnes by měly přijít bouřky. Překonávám proto sedlo a po další hodině jsem v nádherném údolí u jezera Cateract lake. Kolem dokola jsou hory zdobené skálami vzniklými sopečnou činností.
Ale sotva se stačím pozdravit s ostatními poutníky (je jich tu asi 6), začíná pršet. Konečně - po 14 dnech. Do toho se přidá bouřka a asi hodinu a půl se příroda snaží o déšť - ale ve skutečnosti to je spíš zas pár kapek. Nicméně s odpoledními bouřkami teď musím počítat, budou podle zkušenějších teď každý den mezi 3-4 odpoledne.