Dneska mě čeká rozloučení s vysokými horami - proto vstávám už v 5, abych si to pořádně užil. V 5 ještě není poznat, že začíná nový den, ale o půl hodiny později začínají oranžovět siluety hor na východě. Pak už to jde rychle, v 6:20 vychází slunce za vzdáleným hřebenem.
To už putuji, nejprve ve východním traverzu hřebene, takže mám pěkné výhledy. Poté se stezka přesune do lesa na a stoupá asi dalších 15 kilometrů. Jdu svižným krokem, posledních 8 km úseku má jít po poměrně vysoko a z předchozích dní mám k bouřkám docela respekt.
Daří se a chvíli po 11 opouštím oblast stromů a začíná otevřená hřebenovka. Koukám nejprve na hory po levé straně - jsou vzdálenější, ale jsou to ty, které jsem již prošel. Po pravé straně je pak nový, nedaleký hřeben ostrých skalnatých hor. Nádhera na obě strany, hřeben je chvíli zelený s koberci rozkvetlých horských květin, jindy zas drsnější - kamenitý.
Začínají se tvořit mraky, ale stíhám. Za ty 4 dny bouřek už tuším, kdy jde do tuhého :). Přecházím poslední vrchol - 3750 m n.m. - trochu je mi líto, že teď už to půjde jen dolů...
Jako slušná útěcha se za hřebenem objevuje nádherné jezero - Taylor lake. Koupel v jezeře byla vždy tím nejlepším osvěžením při putování a není tomu jinak ani teď. Je rozhodnuto - přesto, že jsou teprve 2 odpoledne, kempují u jezera. Myslel jsem, že ještě ujdu něco z těch 21 mil klesání do Duranga, kde je cíl stezky, ale byla by to škoda. Dnes ještě budu ve výškách.
Odpoledne trávím pozorováním mraků, je to fascinující pohled jejich proplétání ze všech světových stran. Bouřka zuří na hřebenech ale k jezeru nepřichází. Večer jsem tu tak sám, ti, co vyšli po mě, asi zůstali před hřebenem. Bavím se sledováním poskakujících jelenů, poslechem zpěvu ptáků, pozorováním západu slunce, dojídáním zásob...