Silverton už opouštím po první noci, protože na pátek se mi nepodařilo sehnat ubytko a vlastně jsem si i říkal, že ten zero day nepotřebuji. Dopoledne tedy jdu na stopa na Molas pass, díky ceduli ani nestačím dojít na výpadovku a už jedu.
Jenže - počasí. Začalo období monzunu a jižní San Juans jsou obecně deštivější. A já sotva ujdu 2 km, tak se zatáhne a začne pršet. Tak to ne, abych šel v dešti, nic neviděl, na to se můžu vykašlat. Stavím stan a další chůzi nechávám na zítřek. Nakonec ten zero day mám. Trávím ho čtením tématické knihy Krvavý poledník od Cormac McCarthy, doporučuji!
Pro tyto hory je třeba změnit plán a proto budíka nastavují už na 5. Je ještě úplná tma, hvězdy, čelovkou zasvítím do lesa a vidím oči jelena zářící jak 2 malé žárovky. Než ale dosnídám, tak je šero a já vyrážím směr Rolling Mountain Pass. Hory jsou zde zas jiné, geolog by byl asi nadšen, během dne se střídají břidlicové červené hory, vápencové i žulové.
Po překonání průsmyku stezka vede do nádherného údolí s několika vodopády a zajímavými skalními útvary. Je zde také pamětní deska zakladatelky Colorado trail Gudy Gaskillové, bez které by stezka nevznikla a já bych místo v Coloradu seděl doma :).
Vše vypadalo ideálně, i to počasí... Ale to se v horách rychle mění. Pár hromů a už zase prší. Chtěl jsem se vyhnou opakování zážitku, kdy jsem si před 3mi dny vyzkoušel "průchod bouřkou" s tím, že to přečkám ve stanu a pak budu pokračovat dál. Dávalo to smysl i vzhledem k tomu, že jsem chtěl překonat další sedlo a to se v bouřce úplně nedoporučuje. Po hodině přestalo pršet a já si liboval, jak jsem na to narozdíl od ostatních poutníků co šli dál vyzrál... No radost byla dočasná, na vrcholu se spustil ještě větší lijavec než za té bouřky a po chvíly mi zas hezky čvachtaly boty.
Nakonec jsem si vyzkoušel i stavbu stanu v dešti a další krizové vodní aktivity, ale konec dobrý - spacák suchý, noční oblečení také, houby zle!